Brouci
Od dětství mě brouci fascinovali. Jsou naprosto všude. Když jsem na zahradě zvedla kus kůry nebo kámen, vždy se tam našlo několik zajímavých druhů. Pamatuji si na spousty velkých střevlíků.
Dnes už se krajina a hospodaření na polích a zahrádkách dost změnili, tak je jich bohužel o dost méně. Mám ráda tesaříky, kteří se často zdržují na květech miříkovitých rostlin a různých bodláků. Pokud chce člověk pozorovat pestré populace hmyzu, je dobré vybrat si lokalitu jako břeh rybníka nebo řeky, divoká květnatá louka nebo rumiště s porosty kopřiv. Hledání brouků je složitější než pozorování motýlů, kteří nápadně poletují. Je potřeba se na jednom místě na chvíli zastavit a sledovat, zda se někde něco pohne. Na mandelinky a další listožravé brouky nás upozorní okousané rostliny. Je docela fajn, že většina brouků ochotně vleze na ruku nebo nastavenou větvičku a můžeme je tak přemístit tam, kde se nám budou lépe fotografovat. Při manipulaci některé druhy jako slunéčka, střevlíci a majky uvolňují obrané látky, které nepříjemně zapáchají nebo mohou i podráždit pokožku a způsobit vyrážku, takže buďme obezřetní. Baví mě, když zjišťuji co jsem na procházce vyfotila. Používám různé atlasy na internetu a někdy se zeptám ve skupinách, kde odborníci s určením pomohou.
Sbírku motýlů i brouků mám jen jako fotky a všechny mrňousky nechávám žít, špendlíky a krabice podle mě patří jen do rukou vědců, kteří vzorky potřebují na výzkum. U motýlů je člověk schopen spatřit všechny denní druhy České republiky, pokud ji procestuje křížem krážem, ale spatřit všechny druhy brouků žijící v Česku je skoro nemožné, stejně jako pochytat všechny pokémony (to jsem nikdy nezkoušela :-D ). Krásné fotografie a atlasy všech živočichů jsou na stránkách naturfoto.cz, které moc ráda navštěvuji.