Peruphasma schultei
Tuto strašilku jsem si pořídila v létě 2007 na pražské burze. Až do té doby jsem nevěřila, že tento druh spatřím na vlastní oči, natož že ho budu s úspěchem chovat. Poprvé jsem se o této strašilce dozvěděla před několika lety na stránkách www.phasmatodea.de kde je vyobrazena na úvodní stránce. A od té doby jsem po ní toužila, a to víc než po Heteropteryx dilatata.
Jejich dokonale ďábelský vzhled musí ohromit snad každého. Sametově černé tělo, žluté oči a zářivě rudá křidélka jsou nepřekonatelná. Tento druh je velice plodný a relativně dlouhověký. Od jedné samičky jsem získala zhruba 300 vajíček a samička i sameček se dožili dospělosti svých potomků. Líhnivost vajíček je také velmi dobrá a životaschopnost nymf až obdivuhodná, kromě asi pěti kusů, které se mi při převozu na burzu špatně svlékli, mi neumřela ani jedna.
Jedinou nevýhodou těchto stršilek je jejich potrava, kterou je ptačí zob (Ligustrum), šeřík, zimolez (Lonicera) a zlatice. Kvůli tomu se někteří chovatelé tomuto druhu vyhýbají z obavy, že nebudou v zimě schopni svým chovancům zajistit dostatek krmení. Já měla taky strach, ale když jsem v prosinci prošla poctivě celé město, našla jsem hned několik keřů neopadavého ptačího zobu, které by uživily několik měsíců celý regiment strašilek. Přes léto krmím šeříkem, který jim také moc chutná a hlavně si tím ušetřím ptačí zob na zimu. Jedno řešení jak zajistit čerstvou potravu v zimních měsících je pěstování ptačího zobu ve větších květináčích a jejich následné umístění do zimní zahrady, světlejšího sklepa nebo chladnější verandy. Tak se dá opatřit krmení pro několik párů na celou zimu.
Jedna rada nazávěr. Tyto strašilky nemají moc rády vlhko. Při vysoké vlhkosti dochází k problémům při svlékání. Také není vhodné rosit přímo na ně, to se jim potom na těle dělají nevzhledné fleky. Ale samozřejmě vyžadují stále čerstvou potravu, a v případě, že lupení uschne, tak se i ony s chutí napijí z kapek vody na skle. K chovu se mi osvědčila terária s horní stěnou volnou, překrytou sítí. Dostatečně větrá a na dně se ani po zvrhnutí sklenky na lupení neudělá plíseň. Vajíčka vyžadují péči jako většina, permanentní správnou vlhkost a kontrolu.
Hepčík! Nazdraví! Při vyrušení, kterým je například úklid ubykace, vylučují do vzduchu samci i samičky všech věkových kategorií látku, která dráždí v nose ke kýchání.