Jdi na obsah Jdi na menu
 


Insektária

Spousta lidí se mě ptá, jak se mi tolik zvířat vejde do pokoje, tak jsem se rozhodla představit svoje terárka. Ohledně chovu strašilek jsem toho názoru, že chovat se dá v čemkoliv, kde jsme schopni udržet vlhkost a dost prostoru na svlékání. Čerstvě vylíhnuté nymfy od většiny druhů dávám nejdříve do menších plastových krabiček, třeba od zmrzliny, do kterých udělám potřebný počet otvorů nejlépe vrtačkou, ale stačí i rozpálená špízová jehla. Můžu lépe sledovat, jestli mladé žerou nebo ne, ať už podle okousaných listů nebo bobků. Dostanou se také snáz k potravě, protože nemusí za listem přes půlmetrové terárko. Podle toho, kolik strašil se zrovna líhne, je zde nechávám tak 3 týdny až měsíc. Pak nastupuje láhev od okurek překrytá silonkou. Neutečou ani ty nejmenší prckové, vejde se tam i sklenka na vodu a víc potravy. Tam mám mladé, dokud mají dost místa na svlek.

 

Lahve od okurek s Asceles sp., překryté silonkou s uzlem. Skleničky používám různé, od léků, kořenky, filmovky a podobně, u mladých nymf jako prevenci před utopením dávám do nádobky kus ubrousku jako ucpávku. Rosím opatrně, aby se na dně nedělaly loužičky (zvlášť Asceles se často topí v kapkách i na skle). Potravu měním jednou za týden, když mají snědeno, tak i častěji. Podle toho jak strašilky rostou je nutné upravovat jejich počty ve sklenici, aby si nepřekážely.

Obrazek

 

V poslední době jsem začala používat i plastové boxy, které se mi osvědčily hlavně u Oreophoetes peruana a Asceles sp. Ban Salok.Obrazek Zdá se mi, že se tam jépe udržuje vlhkost a lépe se čistí. Preferuji boxíky, které mají zavírání pomocí dvou oušek na bocích. Při otvírání se nemusí vynakládat takové úsilí jako u běžných dóz na potraviny a také strašilky se tolik neruší a neopadávají z víčka. Pro chov nymf mi přijdou vhodné, ale jsou většinou z pružného nepříliš čirého plastu, takže nic na výstavku.Obrazek

Strašilky, které chceme ukazovat je lepší mít ve skleněném terárku. Nakonec přichází na řadu ubykace pro odrostlé kusy. Mám různé typy terárek s různě řešeným větráním. Většinou domácí výroby a upravená stará akvária.

 

 

 

Obrazek

Tohle je jeden ze stojanů s terárky a dalšími nádobami na strašilky.

Jsou vidět plastové krabice s nymfami, v té se zeleným víčkem mám peruánky a v té na ní mladé různých druhů, které se zrovna líhnou.

Terárka s kroužky a bílými lištami jsou domácí výroby a návrhu, mám v nich dospělce menších druhů a občas nějakou nymfu.

Poslední řada je terárko s mnohonožkami a dvoudílné terárko s mladými Peruphasma schultei a Neophasma subapterum a vedle Epidarky. 

Kapradí dávám peruánkám když nenajdu v lese.

Obrazek

Provizorní polička, mezi stolky jsem položila desku a na tu nakupila akvária s různými způsoby zakrytí. Vlevo deklíky z tvrdého plastu se zarážkami do rohů a otvorem s vlepenou síťkou, na nich maličké terárko s krytem z kovového síta spájeného v rozích. Vpravo vychytávka, Rám a síť do plastových oken upravený podle potřeby. A to vrchní má poklop za starého videa. Fantazii se meze nekladou:-)

Obrazek

Dvě standartní terária s již zmiňovaným rámem do plastových oken. Větrací plocha se dá upravit jednoduše zakrytím kusem pevné folie. Sem dávám odrostlejší kousky a hlavně strašiky jako Phaenopharos a Ramulus, které potřebují k dospělostnímu svleku dost místa. 

 

 

 

ObrazekA takhle vypadá celá moje terarijní stěna. Třípatrové terárko vpravo vzniklo z domácí úpravy starého akvária, které jsem koupila za 250Kč. S přítelem jsme nařezali skla a posunovací dvířka, nalepili kolejničky a luxusní ubykace byla na světě. Sem dávám jenom dospělé strašilky, které nepotřebují moc rosit, jelikož je zde omezené větrání a snáze by se tvořily nežádoucí plísně a také by mi škvírami mladé utíkaly.

Na zemi je vidět sada mých oblíbených lahví s punčoškami. A zaslizované terárko s megašneky.

 

 

 

 

 

Ještě jedna maličkost, i když mám tolik druhů, tak většinou nemám všechny strašilky dospělé naráz, některé jsou mladé, některé ještě ve vajíčcích. Líhnou se během celého roku a staré odcházejí do věčných ostružinišť. Člověk si musí vždycky položit otázku, jestli je schopný všechny strašilky uživit a ubytovat a podle toho si nechat vylíhnout omezený počet vajíček, ono je potom docela problém když na zimu někomu zbyde 30 dospělých Eurycanth a k tomu 50 dospělých Lamponiusek a ještě nějaké další. Snad jsem vás trochu inspirovala pro domácí výrobu terárií.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA